SEO audit e-shopu: co všechno auditujeme

Nejdřív ze všeho: ví o vás Google vůbec?

Otázka, jestli o vás Google vůbec ví, předchází všem ostatním. Můžete mít nejlepší popisky a nejrychlejší web na trhu — když vyhledávač vaše stránky nezná nebo zná ty špatné, nic z toho vám nebude platné.

Proč to u e-shopu selhává častěji než jinde. Za každou kategorií se skrývají filtry: barva, velikost, cena, značka. Každá kombinace filtrů umí vytvořit vlastní adresu, takže z jedné kategorie s deseti produkty vzniknou stovky adres, na kterých se pořád dokola opakuje stejných deset položek. Google pak místo vašich kategorií prochází balast a na to podstatné mu nezbude kapacita.

Jak si to ověříte: zadejte do Googlu site:vasedomena.cz. Číslo, které se ukáže, je přibližný počet stránek, které z vašeho webu Google zná. Porovnejte ho s tím, kolik máte produktů a kategorií. Když se ta dvě čísla výrazně liší, ať už nahoru, nebo dolů, máte první signál. Co přesně za jednotlivými odchylkami bývá, rozebírá článek o tom, proč se e-shop neukazuje na Googlu.

Jak se to řeší. Vyhledávači se řekne, ať si adresy s filtry vůbec neukládá; odborně se tomu říká zakázat indexaci. Je to zásah do šablony nebo do souboru robots.txt na serveru, tedy práce pro vývojáře nebo dodavatele platformy. Není to drahé, ale musí to někdo udělat správně: zakázat toho moc je stejně škodlivé jako nezakázat nic.

Produktová data: vrstva, kterou běžný SEO audit nevidí

Tady se zdržíme nejdéle, protože je to místo, kde e-shopy nejčastěji přicházejí o peníze, aniž o tom vědí — a zároveň je to věc, kterou běžná kontrola webu vůbec neřeší.

Začíná to tím, že o svém zboží mluvíte na třech místech najednou. Na stránce, kterou vidí zákazník. Ve strukturovaných datech, což je kód pod stránkou, kterým se vyhledávači sděluje cena, dostupnost a hodnocení. A v produktovém feedu, tedy souboru s vaší nabídkou, kterým se plní srovnávače jako Heureka nebo Zboží.cz a reklamní systémy.

V ideálním případě říkají všechna tři místa totéž. V praxi se rozejdou. Cena se změní na webu a ve feedu zůstane stará. Produkt dojde a feed ho pořád nabízí. Parametry — tedy údaje jako barva, velikost nebo váha, podle kterých se filtruje — se doplní do administrace, ale do exportu se už nedostanou. Exportem se přitom myslí právě tohle odeslání dat ven, do srovnávače nebo reklamního systému.

Proč jsou dnes produktová data základním kamenem SEO e-shopu

Dlouho se SEO chápalo jako práce s textem na stránce. U e-shopu už to dávno neplatí a stojí za to vědět proč.

Zamyslete se nad tím, kde se dnes odehrává souboj o zákazníka. Na srovnávači, kde se vaše nabídka řadí vedle konkurence podle ceny, dostupnosti a hodnocení. V Nákupech Googlu, tedy v tom pruhu produktů s obrázky a cenami nad výsledky vyhledávání, kam se dostáváte přes feed. V AI vyhledávači, který produkt vybírá podle parametrů, protože jiné vodítko nemá. A teprve pak v klasickém výsledku vyhledávání.

Ve třech ze čtyř případů rozhodují data, ne text. Srovnávač, Nákupy i AI čtou tytéž údaje — název, cenu, dostupnost, parametry a hodnocení. Když jsou neúplné nebo si odporují, prohráváte ještě předtím, než se někdo dostane na váš web.

Nikdo si toho nevšimne, protože každý nástroj hlídá jen to svoje. SEO nástroje se dívají na web, feedové nástroje na feed. Existují i nástroje, které porovnají feed se srovnávačem, jenže tohle porovnání nebývá součástí SEO auditu, protože se feed a SEO dlouho řešily každý zvlášť.

Proč je to zákeřné. Web a feed se můžou rozejít bez povšimnutí a nadlouho. Web funguje, feed se exportuje, nikde nesvítí chybová hláška. Jen se prodává míň, než by mělo. Google navíc neshodu ceny mezi feedem a stránkou trestá vyřazením nabídky, takže nepřijdete jen o objednávku, ale i o běžící reklamu.

Tuhle část u nás řešíme nejvíc — jednak proto, že jí rozumíme, jednak proto, že se u ní nejrychleji projeví, jestli byl audit k něčemu.

Ztráta, která jde spravit nejrychleji — a zapomíná se na ni

Porovnejte počet produktů, které nabízíte na srovnávači, s počtem recenzí, které tam máte. U jednoho e-shopu z toho vyšlo, že má na Bianu 68 hodnocení a nula nabízených produktů. Roky sbíraná reputace tam ležela ladem, bez jediného produktu, který by šel koupit.

Nápravou přitom nebývá psaní textů, ale správně nastavený export. Právě proto se tenhle nález vyplatí hledat jako první: dá nejmíň práce ze všeho, co audit najde, a přinese nejvíc.

Jak si to ověříte: otevřete si profil svého e-shopu na každém srovnávači, kde jste. Profily jsou veřejné, přihlášení k tomu nepotřebujete — stačí si vyhledat název svého obchodu. Podívejte se na dvě čísla, kolik tam máte produktů a kolik hodnocení. Pak si u tří náhodných produktů porovnejte cenu a dostupnost na srovnávači a na vlastním webu. Když se rozejdou, máte první nález ještě před auditem.

Jak se to řeší. Skoro vždy nastavením exportu, ne přepisováním produktů. U nás tuhle část pokrývají datové služby — napojení feedů, pravidla pro ceny a kontrola exportu.

Stojí za to vědět, že samotná kontrola má dvě úrovně a většina nástrojů zvládá jen tu první. Ta hlídá strukturu souboru: jestli je poskládaný podle předepsaného vzoru a jestli jsou jednotlivá pole ve správném tvaru a délce. Druhá úroveň hlídá hodnoty a pravidla konkrétního srovnávače — a právě tam bývají chyby, které kontrola struktury nezachytí. Heureka třeba nepřijímá feedy s duplicitními názvy produktů, přestože v jejím vlastním předpisu, podle kterého se struktura kontroluje, tahle podmínka není. Stejně tak se dá hlídat, že v exportu nejsou produkty s nulovou nebo nesmyslnou cenou.

Výsledkem je seznam chyb a varování s počtem produktů, kterých se každá položka týká — tedy něco, s čím se dá rovnou pracovat, ne jen hlášení, že export „prošel“.

Má zákazník podle čeho vybrat?

Když už vás lidé najdou, rozhodují se podle údajů, které o zboží uvedete. A tady je pravidlo, které platí pro Google, pro srovnávače i pro AI vyhledávače stejně: co není v datech, to neexistuje.

Nejde o marketingový text. Jde o parametry, podle kterých se filtruje a porovnává. U jednoho e-shopu s vybavením na kolo chyběly ve feedu váha a rozměry. Přesně podle nich přitom zákazník vybírá — a každý filtr, do kterého tu hodnotu zadá, takový produkt rovnou vyřadí ze seznamu.

Druhá polovina téhož problému jsou popisky převzaté od dodavatele. Máte je vy i dvacet konkurentů, takže vyhledávač nemá důvod ukázat zrovna vás. Podrobně to rozebírá článek o popiscích; tady stačí vědět, že to není otázka kvality textu, ale toho, že text není váš.

Jak si to ověříte: vyberte si tři produkty, které chcete prodávat nejvíc. U každého si projděte, jaké parametry máte vyplněné, a porovnejte to s filtry, které nabízí největší srovnávač ve vašem oboru. Kde filtr nabízí parametr, který vy nemáte vyplněný, tam přicházíte o zákazníky. Pak zkopírujte první větu popisku do Googlu v uvozovkách — když ji najdete i u dalších obchodů, popisek není váš.

Jak se to řeší. U tisíců položek ne ručně. Katalog se projde hromadně, zjistí se, které parametry chybí a u kolika položek, a chybějící hodnoty se doplní naráz. Hotová data se pak do e-shopu vrátí jedním hromadným nahráním souboru, ne přepisováním po kusech. Přesně tuhle práci děláme pro klienty opakovaně a bývá to nejčastější věc, která na audit navazuje.

Rychlost: než zaplatíte za přestavbu

Zrovna za rychlost se nejčastěji utrácí zbytečně — ne proto, že by weby byly pomalé, ale proto, že se špatně čte měření.

Rozlišují se dva druhy čísel a je dobré vědět, odkud se berou.

Laboratorní měření je simulace. Nástroj si otevře vaši stránku na svém serveru, uměle zpomalí připojení na úroveň slabšího mobilního internetu, uměle zpomalí i procesor, aby napodobil levnější telefon, a načte stránku s prázdnou pamětí prohlížeče. Pak vypíše, jak dlouho to trvalo. Je to jeden běh v úmyslně nepříznivých podmínkách — proto vychází hůř.

Terénní data jsou naopak záznamy od skutečných návštěvníků. Chrome je sbírá od uživatelů, kteří mají zapnuté odesílání statistik, a Google z nich dělá souhrn za posledních dvacet osm dní. Nikdo nic nesimuluje: jsou to opravdové časy na opravdových zařízeních a připojeních.

Proč se ta čísla tak liší. Simulace počítá s pomalým telefonem na slabé síti a s prázdnou pamětí. Vaši skuteční zákazníci mají většinou lepší telefon, rychlejší wifi, jsou blíž k serveru a část souborů už mají uloženou z minulé návštěvy. Rozdíl mezi dvanácti sekundami a jednou sekundou tedy neznamená, že jedno měření lže. Znamená, že každé měří něco jiného — a pro rozhodování o penězích platí to, co zažívají zákazníci.

Kde simulaci i reálná data najdete. Obě čísla jsou nad sebou v PageSpeed Insights, bezplatném měřicím nástroji Googlu: nahoře data od skutečných uživatelů, pod nimi výsledek simulace. Souhrnný pohled za celý web pak nabízí Search Console — bezplatná služba Googlu, ve které majitel webu vidí, jak si jeho stránky ve vyhledávání stojí. Rychlost v ní najdete v přehledu Core Web Vitals, tedy trojice měřítek, kterými Google hodnotí načítání, odezvu a stabilitu stránky; ten pracuje výhradně s terénními daty.

Ta dvě čísla se můžou lišit řádově. Jednoho klienta jsme proto hlavně uklidňovali, že jeho web pomalý není. Laboratorní test hlásil dobu načtení kolem dvanácti sekund, zatímco skuteční návštěvníci měli stránku načtenou zhruba za sekundu. Není to ojedinělý případ — laboratorní číslo běžně vychází hůř než realita.

Proč na tom záleží. Kdyby se majitel řídil laboratorním číslem, zaplatil by vývojáře za přestavbu, která by nic nezlepšila. Horší je, že ty peníze i ten čas pak budou chybět tam, kde by objednávky opravdu přibyly.

Jak si to ověříte: změřte si stránku v PageSpeed Insights a podívejte se, jestli je nahoře sekce s daty od skutečných uživatelů. Pokud ano, řiďte se jí. Pokud tam není — což se u menších e-shopů stává často, protože Google potřebuje dost návštěv, aby souhrn vůbec sestavil — vezměte si vlastní telefon na běžných datech a projděte objednávku. Vlastní zkušenost je pořád lepší podklad než simulace ze serveru.

Jak se to řeší. Nejdřív měřením, které se dá brát vážně: zjistit, jestli je web pomalý doopravdy, kde přesně a pro koho. Teprve pak má smysl sahat do kódu, a na to už je potřeba vývojář — obrázky, skripty i šablona jsou věci, které se nenastaví v administraci. Co s rychlostí na Shoptetu nebo Upgates vůbec zmůžete, rozebírá článek o Core Web Vitals.

Píšete o tom, co lidé opravdu hledají?

Technická kontrola webu nezjistí, jestli píšete o tom, co lidé opravdu hledají — a přitom právě tohle rozhoduje, jestli má obsah vůbec smysl vyrábět.

Typická situace vypadá takhle: e-shop má blog, blog má návštěvnost, a přesto z něj nechodí objednávky. U jednoho klienta přiváděl blog přes 80 % všech návštěv webu a skoro neprodával — nejsilnější článek přivedl dvanáct tisíc návštěv a ani jednu měřenou objednávku. Kdyby se do něj přidávaly další články ve stejném duchu, přibyla by další návštěvnost, která by nic nepřinesla.

Příčina bývá v tom, že se psalo podle toho, co znělo zajímavě, ne podle toho, co lidé kolem daného zboží skutečně hledají a v jaké fázi rozhodování jsou. Někdo se teprve rozkoukává, jiný už porovnává značky a další je připravený nakoupit — a pro každou z těch situací se hodí jiná stránka.

Jak si to ověříte: otevřete Search Console a seřaďte dotazy podle počtu zobrazení. Pak si u prvních dvaceti položte otázku, jestli člověk, který takhle hledá, může u vás vůbec něco koupit. Kolik jich je? Bývá jich míň, než byste čekali.

Jak se to řeší. Audit ukáže, kde má obsah díry a na které dotazy web neodpovídá. Rozhodnutí, co s tím, je ale samostatná práce — analýza vyhledávacích dotazů, kterou děláme mimo audit a která bývá prvním krokem obsahové strategie.

V ní se každé téma a produkt rozloží do dotazů, které k němu lidé zadávají do vyhledávání, a porovná se s tím, co už na webu je. Není to výzkum klíčových slov se seznamem frází a objemů. Výstupem je rozhodnutí: které téma dotáhnout, které stránky sloučit, protože se perou o tentýž dotaz, a kudy vede cesta od čtenáře k zákazníkovi. Analýza potřebuje aspoň pár měsíců dat v Search Console.

Kde lidé odcházejí

Poslední skupina otázek se netýká viditelnosti, ale toho, co se děje, když už k vám člověk přijde. I dokonale viditelný e-shop může prodávat špatně.

Dvě místa rozhodují nejvíc. Cesta ke zboží — jestli lidé najdou, co hledají, jestli funguje vyhledávání na webu a jestli produktová stránka odpovídá na otázky, které si zákazník klade. A objednávka — kolik polí po lidech chcete, jestli je vidět nákup bez registrace a jestli je cena dopravy jasná dřív než na poslední obrazovce.

Cestu ke zboží rozebírá článek o tom, proč lidi nekupují, objednávku pak text o košíku a checkoutu.

Jak si to ověříte: v analytice si zobrazte, kolik lidí prošlo jednotlivými kroky objednávky — od košíku přes dopravu a platbu až po odeslání. Uvidíte, ve kterém kroku ubude nejvíc lidí — a to je vaše nejdražší místo. Pak si tentýž krok projděte sami na telefonu a všímejte si, kde váháte.

Jak se to řeší. Nejdřív se projde web s tím, co je o chování zákazníků doloženo — spousta ztrát má typickou podobu a pozná se od pohledu. Kde to nestačí, pomůžou nahrávky návštěv a mapy kliknutí v nástrojích jako Clarity nebo Hotjar; z nich je vidět, kde lidé tápou, kam klikají zbytečně a kde formulář vzdají. Nejsilnější, byť nejpracnější metodou je pak sledovat několik skutečných lidí, jak u vás zkoušejí nakoupit podle zadání.

Důvěryhodnost: co jde zlepšit a co ne

Kolem zkratky E-E-A-T se prodává hodně služeb, tak ať je jasno, co za ní stojí. Znamená zkušenost, odbornost, autoritativnost a důvěryhodnost.

Je to rámec, podle kterého kvalitu stránek posuzují hodnotitelé Googlu — lidé, které si Google najímá, aby ručně známkovali kvalitu výsledků vyhledávání. Není to nastavení, které by šlo zapnout, ani hodnota, kterou by šlo zvýšit. John Mueller z Googlu to řekl bez obalu: nemůžete své stránky posypat zkušenostmi. Kdo vám slíbí, že vám „zvedne E-E-A-T“, prodává něco, co neexistuje.

Zkontrolovat a doplnit se ale dají konkrétní věci — takové, kterých si zákazník i hodnotitel všimne, když chybí:

• Úplné firemní údaje. Adresa, IČO, telefon, kontaktní osoba — dohledatelné a shodné s rejstříkem.
• Autorství u obsahu. Kdo text napsal a proč mu má čtenář věřit.
• Ověřenost recenzí. Jestli je u hodnocení uvedeno, zda a jak zajišťujete, že pochází od skutečných zákazníků. U e-shopu to není jen slušnost, ale povinnost.

Jak si z toho udělat pořadí

Až si projdete předchozí kapitoly, budete mít seznam. A přesně tady většina snah končí — protože seznam se dá dělat pořád dokola, ale rozhodnout se podle něj nedá.

Pořadí vzniká ze tří otázek u každé položky:

• Co to přinese. Ne „je to důležité“, ale odhad, jestli jde o desítky návštěv měsíčně, nebo o desetinu obratu.
• Kolik to dá práce. Chybějící parametr ve feedu je práce na odpoledne. Přestavba struktury kategorií je projekt na měsíce.
• Kdo to udělá. Vy v administraci, vývojář v šabloně, nebo někdo zvenčí.

Otázka „kdo to udělá“ zamíchá pořadím víc, než by člověk čekal. Vezměte si dva nálezy. U pěti set produktů chybí parametr, podle kterého lidé filtrují. A šablona generuje u variant duplicitní adresy. Podle dopadu vypadají srovnatelně — jenže první zvládnete odpoledne sami, kdežto u druhého musíte sehnat vývojáře, počkat na termín a zaplatit ho. Oprava se tedy reálně stihne až za dva měsíce, pokud vůbec. První proto vyskočí nahoru, i když má na papíře menší dopad, protože přinese peníze dřív.

Nejcennější položkou bývá ta, která se do pořadí nedostane vůbec. Ke každému seznamu patří i věta „tohle neřešte“ u nálezů, jejichž oprava stojí víc, než kolik přinese. Bez ní zůstanete se třemi sty řádky a špatným svědomím.

Jak si to ověříte: vezměte kteroukoli položku ze svého seznamu a odpovězte na otázku „co se stane, když tohle neudělám“. Když odpověď neznáte, není to úkol, ale poznámka.

Kdy si na to vzít někoho zvenčí

Většinu z předchozích kontrol zvládnete sami za jedno odpoledne a doporučujeme začít právě tím. Uděláte si hrubou představu a hlavně získáte měřítko, podle kterého poznáte, jestli vám někdo dodal víc než vy sami.

Audit zvenčí se vyplatí ve chvíli, kdy se potřebujete rozhodnout a chybí vám podklad. Typicky když klesá návštěvnost a nevíte proč, před předěláním webu nebo přechodem na jinou platformu, při dlouhodobé stagnaci, před investicí do reklamy nebo když jste e-shop po někom převzali.

A kdy ne. Když už víte, co je špatně, a jen se k tomu nedostanete — pak si kupte rovnou práci, ne diagnózu. A u e-shopu, který běží pár týdnů, nemá audit z čeho vycházet, protože chybí data.

Co si připravit

Shánění přístupů zdrží audit víc než cokoli jiného, takže je dobré mít všechno po ruce předem: Google Analytics a Search Console, Webmaster Tools Seznamu a Bingu, Google Ads a Sklik a adresu produktového feedu. Přístup na server je potřeba až pro případnou opravu; samotný soubor robots.txt i mapa webu jsou veřejné a přečíst se dají bez přihlášení.

Podle čeho poznáte dobrý výstup

Tenhle test funguje i na nabídku, která nepřijde od nás. U každého nálezu musí být uvedeno, co jeho oprava přinese, kolik dá práce a kdo ji má udělat. Chybí-li byť jedna z těch tří věcí, dostali jste export z nástroje, ne pořadí. Rozpoznáte to za půl minuty listování.

Aby bylo jasné, jak takový zápis vypadá, tady je pět skutečných nálezů z auditů, které jsme odevzdali. Jména e-shopů jsou pryč, zbytek je přesně tak, jak ho klient dostal.

> Přepsat titulky hlavních kategorií — dnes mají všechny stránky tentýž titulek „ZDRAVÍ A KRÁSA – e shop“. > Proč: titulek je první věc, kterou člověk ve výsledcích vyhledávání čte. Když je všude stejný, nepozná, na kterou stránku kliknout. Google si titulek i popisek umí přepsat sám, jenže pak rozhoduje on, co se ve výsledku objeví. Lepší je mu rovnou říct, o čem stránka je a jak se jmenuje. > (vysoký přínos, malá náročnost, zvládnete sami)

> Doplnit parametry do feedu pro srovnávače — u části produktů chybí rozměry, váha nebo materiál. > Proč: na parametrech stojí filtrování. Co nemá parametr vyplněný, to se ve filtru neukáže — a zákazník, který si výběr zúží, vás už neuvidí. > (vysoký přínos, střední náročnost, uděláme my nebo správce feedu)

> Doplnit názvy produktů do titulků — z 64 kontrolovaných produktových stránek jich 22 nemá v titulku název produktu. > Proč: kdo hledá konkrétní model, zadává jeho název. Když ho v titulku nenajde, přeskočí vás a klikne tam, kde ho vidí. > (vysoký přínos, střední náročnost, uděláme my)

> Sbírat recenze i na vlastním webu a uvést, jak je ověřujete — dnes máte hodnocení jen na srovnávači. > Proč: zákon vyžaduje, abyste uvedli, zda a jak zajišťujete, že recenze pocházejí od skutečných kupujících. A hvězdičky u vašeho výsledku ve vyhledávání se berou z hodnocení, která jsou vidět přímo na vaší stránce — dokud recenze zůstávají jen na srovnávači, ve výsledku se neobjeví. > (střední přínos, střední náročnost, zvládnete sami)

> Založit stránku „O nás“ s příběhem lidí za značkou — kdo jste, jak dlouho to děláte a proč zrovna tohle zboží. > Proč: je to nejsilnější místo, kde získáte důvěru něčím jiným než cenou. A zároveň jediný zdroj, ze kterého AI vyhledávač zjistí, koho vlastně doporučuje. > (vysoký přínos, střední náročnost, zvládnete sami)

Všimněte si, že pořadí nevzniká podle toho, jak velký problém to je. První položka je nejlevnější ze všech a je nahoře právě proto — přinese hodně za hodinu práce.

Druhý znak míří opačným směrem: dobrý výstup obsahuje i to, co je v pořádku, a nálezy s doporučením neřešit je. Když je v dokumentu jen výčet problémů, je to znamení, že se autor buď nedíval pořádně, nebo dokument postavil na strachu.

Prakticky by z výstupu mělo být poznat, co si uděláte sami, co předáte vývojáři a co má smysl zadat ven. Technické nálezy proto má smysl psát rovnou tak, aby se daly přeposlat programátorovi bez překládání, a u obsahových je rozdíl mezi pokynem „napište lepší popisky“ a hotovým textem ke zkopírování — chtějte to druhé.

A ještě jedna věc, na kterou se u auditů zapomíná: audit nekončí odevzdáním. Část nálezů půjde k vývojáři a je rozdíl mezi tím, jestli se chyby opravdu opravily, nebo se jen odškrtly. Vyplatí se proto po pár měsících stav přeměřit stejným způsobem jako poprvé. Porovnají se čísla a ověří se, co se pohnulo. Kde se něco udělalo jinak, než bylo v plánu, upřesní se zadání. Takové ověření je krátká práce, ne nový audit, a bez něj se snadno stane, že se z dokumentu udělá jen polovina.

Kolik to stojí

Velká část českých agentur cenu nezveřejňuje. Kde veřejný ceník je, vypadá to k srpnu 2026 takhle:

Doba zpracování bývá od týdne u nejmenšího rozsahu po dva až čtyři týdny u hloubkového auditu velkého e-shopu.

Cena se odvíjí spíš od počtu šablon, jazykových verzí a hloubky analýzy než od počtu stránek — proto na stejné zadání dostanete hodně rozdílné nabídky. U nás to funguje stejně a paušální ceník nemáme, protože audit e-shopu s tisícem položek a jednou šablonou je jiná práce než audit katalogu s desítkami tisíc položek ve třech jazycích. Cenu i rozsah řekneme předem, po krátkém hovoru nad konkrétním webem.

Ať už se rozhodnete pro kohokoli, nechte si písemně potvrdit tři věci: co všechno audit zahrnuje, do kdy to bude a v jaké podobě to dostanete.

---

Jestli si z článku máte odnést jednu věc, ať je to pořadí. Nezáleží tolik na tom, jestli máte na e-shopu třicet nebo tři sta nedostatků — skoro každý e-shop jich má víc, než stihne opravit. Rozdíl mezi rostoucím a stagnujícím e-shopem bývá v tom, jestli se pracovalo odshora, nebo od toho, co bylo zrovna po ruce.

Věnujte tomu jedno odpoledne — levnější kontrolu nikde nedostanete. Zadejte site: dotaz a porovnejte číslo s počtem svých produktů. Otevřete si profil na srovnávači a podívejte se, kolik tam máte produktů a kolik hodnocení. U tří nejprodávanějších položek zkontrolujte, jestli sedí cena a jestli máte vyplněné parametry, podle kterých se filtruje. A projděte si vlastní objednávku na telefonu.

Když z toho vyjde, že něco nesedí, máte první nález. Když vyjde, že je všechno v pořádku, ušetřili jste si peníze za audit a víte, že příčina bude jinde.

Potřebujete s tím pomoct? Audit e-shopu je součástí správy marketingu. Práci s feedem, produktovými daty a cenotvorbou pak pokrývají datové služby Conviu. Celé téma najdete v SEO a UX pro e-shop.